Zatím se ještě nikomu nepodařilo vyvinout takový umělý materiál, který by byl ideální. Vše se hlavně odvíjí od snahy o zlevnění a zjednodušení výroby. Chybějící tuhost se dodává často ocelovými výztuhami, omezenost barevných možností se právě řeší použitím hliníku, který lze povrchově upravit mnohem pestřejším způsobem. Ten řeší také hlavní nevýhodu plastových oken – nebezpečí mechanického poškození a nemožnost efektivní opravy.

Poškození je problém

Umělá hmota, poškrábaná, či dokonce prasklá už v podstatě nejde bezezbytku opravit. Na rozdíl například od dřeva, které lze jednoduše přebrousit a přelakovat, nebo slepit a zakytovat a povrchově obnovit. Ani přesnost jednotlivých dílů není rozdílná například od dřevených rámů. Na druhou stranu tolik nepracují pod vlivem tepla a klimatických podmínek.